Než půjdeš dál, nejdříve poznej a změň sám sebe...

Než půjdeš dál, nejdřív poznej a změň sám sebe...mnoho už bylo napsáno o tom, že by se člověk měl změnit, pokud se věci neodehrávají způsobem, jakým by chtěl. Všichni máme spíše tendenci hledat chyby "vně" sebe a vinit všechny a všechno ostatní za to, co nám nejde, co se nám nedaří. Pravdou ale je, že všechno začíná nejdříve pohledem dovnitř, do sebe.

Stará role už nevyhovuje

Naše chování a jednání je předurčeno tím, jak jsme byli vychovaní rodiči a školou, médii a také dalšími lidmi, kteří nám postupně vstupovali do života. Ti všichni nás svým způsobem ovlivnili a my jsme jejich názory a pravdy přijali za své. Časem jsme ale zjišťovali, že nám jaksi není dobře v té roli, kterou hrajeme, že jdeme jakoby proti sobě.

A dost !

Najednou jsme se dostali do bodu, kdy jsme si řekli DOST ! Já přece takový nejsem, chci být jiný člověk a žít jiný život. Následně se dostavil pocit zmatení, co by té změně řekli lidi a okolí ? Pocit strachu z odmítnutí, kritiky. Ale něco uvnitř volalo po osvobození. Kolik že mi je ? Už tolik ? Copak se to hodí v tolika letech změnit směr? Ale ano, hodí se to vždycky. Dát svému životu nový smysl, posunout se někam jinam. Ta lákavá představa, že budu dělat věci po svém. Konečně ! Že mě už nebude nikdo manipulovat, ovládat.

Začít se mít rád

Začíná to u toho: MÍT SE RÁD. Opustit staré normy chování, postoje a nechat volně proudit nové nápady a inspiraci. Dovolit si mít větší cíle a jít až za hranici toho, co je tzv. "normální a běžné". Setrváváme v zajetých kolejích minulosti, držíme si násilím přátele a známé, se kterými si už pomalu nemáme co říct. Společné debaty s nimi nás již neobohacují. Už se nám nechce dokolečka omílat to samé a poslouchat neustálé stěžování si na něco nebo na někoho. Chceme jít dál. Máme sny, touhy a přání. Máme chuť to někomu sdělit, ale "ONI" to nechápou. Klepou si na čelo, smějí se a s posměchem říkají : " Prosím tě, nefantazíruj ! Nelítej !" Bouří se to v nás. No a co ! Proč nemít sny o něčem velkém, co přesahuje hranice toho "normálního"? Proč se nevidět v situacích, o kterých se nám zdá jen ve snech ? Chce to odvahu. Chce to sílu odolat té velké vlně nesouhlasu a odporu těch nejbližších, která se před námi zvedne. A že ta vlna přijde, je jisté.

No limit !

Jak je to lákavá představa sáhnout si na to neznámé, vstoupit na tenký led, zariskovat ! Je to adrenalin a nás to táhne. Když si to umíme představit, může se to i stát ! A tak hledíme do budoucnosti novým pohledem. Odvážnějším a plným očekávání. Cítíme závan nové energie. Jsme nadšení a myslíme na své krásné cíle. Začínáme plánovat a moc nás to baví. No limit ! Najednou se všechno zdá možné. Nehledíme, zda na to máme peníze, vzdělání, předpoklady. Vidina dosaženého cíle je tak silná, že v tu chvíli necítíme ani strach, ani pochyby. Nekonečný oceán možností !

Cesta a první krůčky

Zničehonic potkáváme zajímavé lidi a pod ruce nám přicházejí inspirativní knihy o lidech, co již něčeho dosáhli. Hltáme každou novou informaci a nasáváme jako houba. Pak si stanovíme cestu a postupné kroky a tehdy přicházejí první překážky, neboť cesta již dostává konkrétní podobu. Najednou máme pocit, že stojíme dole na žebříku a jeho konec nevidíme. Je příliš vysoko. Vylezeme až na vrchol? Nejsou to jen iluze? Máme na to? Vydržíme ten tlak? Je vůbec ten cíl reálný? Přicházejí první pochyby a dostavuje se strach. Váháme, zda se do toho vůbec pustit, zda pokračovat.

Dostáváme se do momentu, kdy se na sebe díváme do pomyslného zrcadla : Vydržím to ? Vytrvám? Co vlastně musím udělat pro to, aby se posunul dál ? Čeho se vyvarovat na své cestě, abych neudělal chyby ? Teď je ta chvíle si přiznat své slabé a silné stránky. Zamyslet se nad svým talentem a začít zkoumat sám sebe zevnitř. Nebýt sebekritický, ale být soudný.

Co obnáší proměna ?

Jsme zpočátku velmi optimističtí a věříme, že vše půjde hladce. Že se na své cestě proměníme přesně v toho člověka, který je odvážný, silný, rozhodný, pracovitý a vytrvalý. Uvědomujeme si však, že bez dennodenního úsilí veškeré naše plány nemají šanci na úspěch? Že bez znalostí, dalšího sebevzdělávání a pomoci dalších lidí zůstaneme stát na jednom místě? Musíme si včas uvědomit, co vlastně dosažení našeho cíle bude obnášet.

Čím konkrétněji a přesněji si ušijeme své sny na sebe a na svou povahu, tím je pravděpodobnější šance na úspěch. Abychom prošli změnou, musíme si nejdříve osvojit nové návyky a být k sobě opravdu tvrdí. Stanovit si malé krůčky a těch se držet, nepolevit. Každou nově vzniklou situaci nebo překážku okamžitě řešit, nenechat ji takzvaně "vyhnít". Být podnikaví a disciplinovaní. Zapomenout na slůvko "až potom". Může se samozřejmě stát, že se nám někdy nebude chtít a budeme potřebovat vypnout. Nevadí. I to je někdy třeba. Ale ne na dlouho. Nabrat nových sil a pokračovat dál.

Je proměna realistická?

1. Opravdu TO chceme ?

Uvědomili jsme si, že TO opravdu chceme? TO je totiž ten motor, který nás potom bude celou dobu pohánět k cíli. Pokud TO nechceme tělem i duší, budeme se hodně trápit a možná to i vzdáme. Nebojme se reakce okolí na to, že něco vzdáme. Není třeba se hroutit a obviňovat se ze selhání. Není nic horšího zatvrzele trvat na něčem, co nás už nebaví a nemotivuje, a nebo to nepřináší očekávané výsledky. Nemějme strach, že nás budou pokládat za slabochy. Na cíl, který nevede k větší spokojenosti, je lepší zapomenout a skončit dříve, než později.

2. Změní náš cíl zásadně náš život ?

Počítáme s tím, že se změní okruh našich přátel? Že budeme mít zpočátku méně času na rodinu a koníčky? Že dosažený úspěch s sebou přinese závist okolí i nepříjemnosti? I to se může stát a stává se to. Je třeba s tím počítat. Slepice nechtějí mezi sebou orla. Dají mu to najevo.

3. Dokážeme věnovat svému cíli dlouhodobě náš čas a udržet si motivaci ?

Ujasnili jsme si kdo jsme a co chceme? Dokážeme rozpoznat, které vlastnosti a návyky potřebujeme změnit, abychom zdárně postupovali směrem k vytčeným cílům? Máme jasno v tom, že cíle je zapotřebí dosáhnout vlastním přičiněním a soustavnou prací? Nebo podmiňujeme splnění našeho snu výhrou v loterii? Stát se může samozřejmě všechno, ale raději se držme při zemi.

JAKÉ MÁTE ZKUŠENOSTI SE SVOU PROMĚNOU VY? Co se vám na vaší cestě povedlo, co selhalo, jak jste se s tím poprali a kdo vás podporoval ? Podělte se se mnou ....

AUTOR : Broni Březná